Příklady profilu na seznamce: co napsat o sobě (a co dělá text dobrým)

Opsat si hotový text od někoho jiného je lákavé, ale k ničemu: nejlepší popis je ten, ze kterého je vidět právě tebe, a ne povedená cizí formulace. Smysl těchhle příkladů proto není v tom je okopírovat, ale rozpoznat ten fígl — jak se z „miluju cestování, sport a dobrou společnost" stane text, který zaujme.

Všechny čtyři příklady vznikly v Tvůrci bia: klade otázky, nabízí návrhy v různém tónu a ty je doladíš krátkými úpravami. Proto dál v rozborech narazíš na „návrhy" a „varianty" — to je to, co nástroj nabízel v průběhu rozhovoru, a vedle je vidět, co nakonec zafungovalo. Jestli chceš nejdřív principy místo příkladů, mrkni na co napsat o sobě v profilu.

Tomáš, 30 — klidný, s ironií

Starám se o to, aby aplikace nepadaly. Běhám půlmaratony, o víkendu vařím a kvůli šálku pořádné kávy se klidně půl hodiny patlám s konvičkou. Doma mě čeká zrzavý kocour Buchta. Hledám někoho s vlastním projektem, koho v sobotu ráno nemusíš dlouho přemlouvat na výlet.

První návrh byl suché résumé: „backend vývojář, fintech". Nefunguje pozice, ale to, co je za ní: „starám se o to, aby aplikace nepadaly" — pochopí to každý a zní to jako člověk, ne jako inzerát na práci. Pak dva konkrétní detaily místo obecných slov: ne „mám rád kávu", ale „kvůli šálku pořádné kávy se klidně půl hodiny patlám s konvičkou"; ne „mám mazlíčka", ale zrzavý kocour Buchta. Právě na takových maličkostech oko utkví.

Klára, 27 — fakta s charakterem

Běhám za rozbřesku a k noci bubnuju. Navrhuju budovy a čtu o tom, jak fungují města a lidi. Hledám někoho, s kým se dá pohádat kvůli knížce a do rána se zase usmířit. A umět spolu mlčet, aniž by to bylo trapné.

Tady je nejzajímavější ta cesta. V návrzích bylo „beru život s nadhledem" — a to se škrtlo: ta věta je v každém druhém profilu, takže nevyčnívá ani trochu. „Architektka" jako první slovo taky letělo pryč — tak začínají všichni architekti. Profese se schovala do druhé věty a bubny se vynesly na konec jako nečekaný akord. Výsledek nevyjmenovává vlastnosti, ale ukazuje charakter.

Petr, 43 — přímý, dospělý

Mám vlastní stavební firmu. Rozvedený, každý druhý víkend s dcerou. Ryby, chata, maso na grilu. Hledám vážný vztah a dospělý rozhovor, bez her a bez psaní jen kvůli psaní.

Když hledáš něco vážného, nejvíc záleží na upřímnosti a tónu. Z návrhu se vyhodilo „pevně stojím nohama na zemi" — fráze z inzerátu, která nic neříká. Zůstalo to, co to stejně ukazuje: vlastní firma, dcera o víkendu, prosté chlapské radosti. A přímý požadavek na konci — „bez her" — hned odsekne ty, kvůli kterým se profil nepsal.

Eliška, 23 — lehká, neformální

Kreslím na přednáškách místo zápisků, a na zakázku dělám portréty, co se lidem fakt líbí. Doma dvě kočky a hromada nepřečtené mangy. Zasekávám se u indie her a schválně blbých filmů (co pak rozebírám do noci). Hledám svého člověka na stejné vlně — abychom mohli ve tři ráno řvát smíchy u memů.

Tón musí sedět tobě. Eliška píše tak, jak mluví — a to je správně: nasazená vážnost by působila falešně. Přitom text není prázdný: „dělám portréty na zakázku", „schválně blbé filmy, co rozebírám do noci" — konkrétno, podle kterého si snadno představíš společný večer a máš o čem začít konverzaci.

Co mají funkční popisy společného

Čtyři různí lidé, ale fígl je jeden:

• Konkrétno místo obecných slov. „Cestování, sport, dobrá společnost" je o všech a o nikom. „Půl hodiny se patlám kvůli šálku kávy" je už jen o tobě.
• Pryč s klišé. Když jde věta nalepit do jakéhokoli cizího profilu („beru život s nadhledem", „pevně stojím nohama na zemi"), nefunguje — škrtni ji.
• Jeden nečekaný detail. Bubny u architektky, kocour, co si zabral půl postele — za to oko zakopne a rozjede se rozhovor.
• Tón podle tebe. Vážný, sebeironický nebo lehký — hlavně ať sedí k tomu, jak mluvíš naživo. Jinak se to na schůzce provalí.
• Text podle tvého publika. Přímý požadavek „vážně, bez her" odsekne ty nesprávné — a to je dobře.

Vlastní text posoudit střízlivě je těžké: ty víš, co je za každou větou, ale cizí člověk ve výpisu vidí jen slova. Proto se vyplatí nechat si profil ohodnotit — a rovnou pochopit, co je vlastně s profilem špatně, když matchů chodí málo.

Jak poskládat ten svůj, bez opisování

Nejtěžší není napsat, ale vytáhnout z úplně obyčejného života právě ty konkrétní detaily a vyškrtat klišé, kterých si sám ani nevšimneš. S tím pomáhá Tvůrce bia: ptá se na práci, zájmy a na to, co je pro tebe důležité, poskládá několik variant v různém tónu — vážný, přímý, sebeironický — a nechá tě tu pravou doladit krátkými úpravami („kratší", „pryč s úředničinou", „přidej detail"). Cílem není vymyslet dokonalého cizince, ale líp ukázat skutečného tebe — přesně to, co je vidět v příkladech výše.

A když je text hotový, jde o fotky: ty rozhodují jako první. Jak poskládat silnou sadu, najdeš v článku jak vybrat fotky na seznamku.

Krátce

Dobrý popis se neopisuje — skládá se z vlastních detailů. Vyměň obecné fráze za konkrétní, vyškrtni klišé, nech jeden nečekaný detail a mluv svým tónem. Příklady výše nejsou šablony, ale ukázka fíglu: za funkčním textem je vidět skutečný člověk, ne povedená formulace.

Časté dotazy

Čím je dobré bio na seznamce vlastně dobré?

Je konkrétní a osobní — konkrétní detaily, na které se dá odpovědět — ne seznam přídavných jmen jako „veselý a dobrodružný". Konkrétnost dává lidem háček.

Jak dlouhé má bio na seznamce být?

Dost krátké, aby se dalo přečíst na první pohled, obvykle jeden až tři řádky. Cílem je jedna dvě zapamatovatelné, konkrétní věci, ne příběh tvého života.

Mám opsat příklad bia slovo od slova?

Ne — příklady ukazují vzorec (konkrétní, lehký, rozjíždějící rozhovor), ale opsané bio působí obecně. Ber je jako šablonu a dosaď vlastní skutečné detaily.

Záleží na biu víc než na fotkách?

Ne. V prvních vteřinách odvedou většinu práce fotky; bio pak pomůže těm, komu se fotky už líbily, rozhodnout se napsat. Nejdřív vyřeš fotky.